OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máte málo death/grindu? Chtěli byste nějaký, na který se dá kouknout a dá se poslouchat a není moc daleko? Tak vězte, že slovenští Exaltation jsou záležitostí právě pro vás... Trojice brutalistů, hrajících si navíc i s oblíbeným automatem. Říkáte si – jó, takovejch už tady bylo... Pravda. Rozhodně netvrdím, že Exaltation přicházejí s kdovíjakou inovací. Ale docela jim to šlape. Chcete-li si zarecitovat básničku, pak tyhle veršíky od Nového Mesta nad Váhom směle přidejte do strofy k Synthetically Revived, Achromasia či Craniotomy. I na Slovači se již hraje slušný „US brutal death/grind“. Exaltation jsou ale přeci jenom trošku jiní... Především nejsou tak úplně „US brutal“, i když ta Amerika je tam hodně cítit... Hodně velkou roli však u těchto chalanov hraje i melodie, najdete u nich i nějaká ta kytarová sóla. Místy mi maně připomínají staré Appalling Spawn. Mnohé se ale pánové naučili i od starých Internal Bleeding, Dying Fetus či Scattered Remnants. A s tím svým automatem a melodikou občas i od Viral Load. Kytaristé se ovšem místy skutečně pěkně rozjedou a pak má člověk pocit, jakoby se pokoušeli o něco, co zavání „udušením“... Musím přiznat, že mne tahle kapela svým demáčem (!!!) poměrně překvapila. Zejména sóla jsou opravdu povedená a vůbec se mi líbí práce kytaristů, ačkoli jejich vzory jsou poměrně čitelné. Bohužel právě absence živého bubeníka je kamenem úrazu, protože jinak pěkné a propracované strunné linky často przní poněkud primitivní strojový rytmus. Ne ovšem všude. Přesto by živá mlátička kapele jistě prospěla... K Peterově vokálu nemám výhrad, ačkoli o něco vetší barvitost by neškodila. Také zvuk z Exponentu má své „demáčové“ mouchy, ale je slušný. Takže sečteno podtrženo – přestože je podobných kapel už pěkných pár, Exaltation se svou „krvácející čistotou“ zařadili k tomu lepšímu průměru, který na středoevropském deathgrindovém bojišti momentálně operuje. Jsem hodně zvědavý, co z nich vyleze příště... Tvůrčí potenciál na to mají.
8 / 10
..v tých sólach je cítiť hlavného inšpirátora jedného z gitaristov, a tým bol Chuck Schuldiner..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.